uhf2018

Den rekordů vesele, větrně a rekordně !

Když jsem našel minulý měsíc ve svém mailu potvrzení Hotelu Na Pradědu o ubytování čtyř osob na víkend, bylo mi jasné, že Jirka OK2PMR nelenil a přípravu do závodu Den rekordů započal. Hbitě jsem ho kontaktoval s příslibem účasti, aby mně snad nikdo z našeho malého radioklubu nepředběhl a já neostrouhal. Nebyl jsem sám, kdo obdobně uvažoval a místa se zaplnila tak, že jsme si museli ubytování rozšířit.

Na kopec Praděd jsme vyjeli za krásného počasí Jirka OK2PMR, Ivan OK2BMU, Willy OK2BIW, já OK2WA a Michal, stále bohužel jen kandidát na licenci. Letos jsme ani nevyhrabávali auta ze sněhu, ani neomrzli a také nic nezapomněli dole. Pátek ve znamení společenského pití piva a později sezení v ubikaci, byl inovován kytarou, na kterou se Michal učí hrát. Ivan ji převzal a vesele zavzpomínal na trampská léta. Společně jsme zapěli songy populární i dávno zapomenuté, české i anglické. Jen tu radioamatérskou hymnu jsme nedali „jeje co se děje na bandu je jedna AAJ…..“

Sobotní ráno nás přivítalo krásným počasím, které kazil jen hodně čerstvý vítr, který postupně přecházel ve vichřici, kdy i chůze a práce byla obtížná. Postavit antény (2x 21 el. Yagi nad sebou) bylo letos dost obtížné a i zkušený a Pradědem ošlehaný Jirka OK2PMR vyjadřoval pochyby, zda to postavíme a jestli antény vydrží celý závod. Moc nechybělo a stožárek jsme zlomili při stavbě, avšak pohotovost a rychlost Jirky a Ivana u paty stožáru jej zachránila a po chvilce přetahované s větrem byly antény nahoře. Praděd nám přál a tak zjištěné nekonečné PSV nás nejdřív pěkně vyděsilo, protože v tomto vichru znovu sundávat stožár bylo o hubu. Naštěstí to bylo způsobeno uvolněným konektorem u zařízení a ne nahoře u antén. Vše ostatní jelo správně i počítače se podařilo rozjet na první pokus. Jako každý rok jsme vyjeli v naší hlavní kategorii 70cm Low Power se stařičkou FT747 a koncovým stupněm 80W od Ivana, když náš klubovní už nás asi opustil nadobro.

Závod jsem rozjížděl jako obvykle já. Letos jsme si trochu hráli se službami u zařízení a podařilo se nám to vyladit tak, aby se nikdo nenudil, a všichni jsme měli zábavy a závodění tak akorát. Dvě pracoviště, jedno vysílací s TRXem a otáčením stožáru a druhé dohazovací s ON4KST chatem jsou tak akorát na náš počet operátorů. Podmínky šíření tentokrát dost dobré, i když stanice na chatu si je moc nepochvalovaly. Dařilo se nám jak na randomu tak i chatu, jak na výzvu, tak i na prolaďování. Celý závod bylo co dělat a nemůžeme si stěžovat na nějak moc hluchá místa, jako je to obvyklé na domácím QTH, kde od půlnoci do rána není co dělat.

V noci, po službě Ivana, který se svou pověstnou trpělivostí vyzobával po službě Jirky a Willyho DXy, rychlost větru dostoupila subjektivního maxima a anténní stožár nejen drnčel, ale hrály už i lana kotev. Spolu s hučením majestátní stavby vysílače a hustou mlhou zvuky vytvářely skoro hororové prostředí v kontrastu s klidným děním na nočním pásmu. Vítr se v neděli uklidnil, mlha se rychle rozpustila a ukázalo se sluníčko na azurové obloze. V pohodě jsme dojeli závod a také v rekordním tempu jsme naše vybavení sbalili.

Každý náš člen odvedl, co mohl. Jirka vyrobil a smontoval stožárek, který vydržel vichřici, Ivan udržoval provozní kázeň a lovil DXy, Wili kromě kupy spojení pomohl i s proviantem a připravil tradiční nedělní vaječinu a já se staral o počítače a taky pár spojení udělal. Rekord jsme udělali jak v počtu spojení, tak i v počtu dosažených bodů, zemí a ODX. To se bude v dalších letech těžko dotahovat a překonávat. Výsledky najdete pod článkem.

Nezbývá tedy než všem poděkovat za skvělou společnost, pěkná spojení a podporu zezdola.

Váš Petr, OK2WA

Pozn.: cenzuroval OK2BMU